Cesta bojovníka

Bylo, nebylo, nemusíme slyšet pouze s pohádek. Tento příběh nás vrátí zpět do roku 1999, neboli o 20 let zpět. Havní postavu tvoří mladý chlapec ve věku 23 let jménem Patrik Kasal. Patrik bydlel se svými rodiči a strýcem v malé obci blízko Ostravy. Jeho rodiče vlastnili velký dům který měl obrovskou zahradu. Jeho život bude v průběhu let komplikovanější.
» autor: Luděk
Kapitola I.
Moje začátky


Jmenuji se Patrik Kasal a narodil jsem se v ostravské nemocnici roku 1976. Má rodina mě odmalička vychovávala v malé obci u Ostravy. Náš dům byl veliký a nádherný. Když mi byli tři roky, tak mě rodiče nechávali projíždět se na tříkolce na našem dvorku. Když mi bylo pět let, tak sem začal chodit do školky, kde jsem si našel spoustu kamarádů. Byl jsem živější dítě, a tak si moje maminka na mě musela vyslechnout sem tam i nějakou stížnost. Najednou už jsem se ocitl na základní škole na kterou jsem se už takovou dobu těšil. Mezi mé oblíbené předměty patřila matematika a čtení.


Kapitola II.
Tragická událost


Blížila se oslava mých třináctých narozenin. Nenápadně jsem sledoval, jak mi strýc zdobí dort a z vesela si prozpěvuje, zatímco v tu chvíli zazvoní telefon. Strýc chvíli telefonuje a pak položí telefon. Poté je tajemné ticho. Strýc po hodině přišel do mého pokoje a řekl mi. ,,Víš chlapče, tvoji rodiče měli ošklivou nehodu“. V tu chvíli mně došlo, že moje rodiče už nikdy neuvidím. Celé dny jsem proplakal a držel jsem v sobě velikou zlost. Můj strýc mi ale vysvětlil, že musím jít v životě dál a možná i o to více. Slíbil jsem strýci, že mu se vším pomůžu, jak v domácnosti, tak i se vším ostatním. Časem se to podepsalo i na známkách ve škole, ale chod domácnosti byl pro mě přednější.




Kapitola III.

Vnitřní boj


Mohlo by se zdát že sem svůj život zvládal velice dobře, ale ne vždy tomu tak bylo. Měl jsem poté hodně průšvihů. V 15 letech jsem okusil další zlo, a tím byl alkohol. Rodiče už jsem neměl a strýc mě nemohl hlídat na každém kroku. A jak to tak bývá, tak velké množství alkoholu mé chování vedlo více k agresivitě. V té době jsem začal chodit na Střední školu kterou jsem si náhodně vyhlédl. Zanedbával jsem domácí práce, a na zahrádce už nám toho moc nerostlo a vše už vypadalo ztracené. Ale najednou…. Přišel jsem na to, že můžu zvládnout více než vůbec předvádím.

Kapitola IV.

Myšlenky k činům

Měl jsem to už v sobě srovnané a začal jsem se věnovat sportu. Začátky byly velice těžké, avšak moje vnitřní motivace byla velice silná. Temná minulost se už ale nedá jen tak vymazat, a část už v srdci zůstane na vždy. Začal jsem se zajímat více o přírodu, která mě zajímala už v dětství, ale vzhledem k okolnostem k tomu došlo až dnes. Cítil jsem pozitivní energii uprostřed lesa, kam sem chodíval na procházky a rozhodoval jsem o svém dalším životě. Napadlo mě zajímat se o hudbu. Složil jsem několik jednoduchých textů, ale nebyl o ně moc veliký zájem.

Kapitola V.

Smutná pravda

Měl jsem už osudných 23 let, když jsem byl už vyrovnaný sám se sebou. Povídal jsem si se strýcem o nehodě svých rodičů. Dozvěděl jsem se, že za nehodu mohl řidič který do nich narazil pod vlivem alkoholu. Ale pak následovalo to nejhorší. Viník nebyl za svůj čin nikdy potrestán. Velice jsem se rozčílil, protože moji rodiče byli velice hodní lidé a tohle si nezasloužili. Dozvěděl sem se, že je to mistr světa v Kickboxu Bylo jasné že dostat ho, vlastně znamená jít s ním do ringu, jelikož byl jinak nedotknutelný. Samozřejmě si nejprve každý ze mě dělal srandu, ale jak to každému už bylo jasno , tak všechny smích přešel. Tehdy ke ke mně mluvil strýc naposledy. Patriku vždyt je to hloupost, co se tím změní, rodiče se ti nevrátí, nemůžeš vyhrát !! „mluvil ale já ho neposlouchal a odešel“

Kapitola VI.

Den střetu

Po tvrdém půlročním tréninku jsem viděl protivníka konečně V tváří v tvář. A boj mohl
konečně začít. Zápas se pro mě nevyvíjel moc dobře, ale měl jsem větší odhodlání vyhrát.
A v tu chvíli to přišlo. V 5. kole zápasu jsem srazil protivníka k zemi kopem z otočky, a v tu chvíli už nevstal. Vyhrál jsem, a já měl velikou radost. V tu chvíli mi ani nedošlo, že bych porazil mistra světa, ale jen to, že jsem potrestal viníka ze smrti rodičů.

Závěr

Příběh i postavy jsou zcela smyšlené. Úkolem příběhu je ukázat, že at člověka v životě potká cokoli, tak se vždycky jde vyškrábat nahoru. Držme se hesla Rozhodnuté není nikdy nic.
Tipů: 9
» 05.05.19
» komentářů: 4
» čteno: 111(13)
» posláno: 0


» 06.05.2019 - 07:22
Musím říct, že mne tenhle text donutil se zamyslet. Je to takový asi odraz doby - to, co by dřív vystačilo na několika set stránkový román, je tady vtěsnáno do dvou normostran.
Nejsem si jistá, jestli je to dobře nebo špatně.
» 23.07.2019 - 20:03
Nejsem znalec,ale pro mne to má sílu!ST!
» 23.08.2019 - 21:47
čekala jsem že ještě něco napíšeš ST
» 15.09.2019 - 22:20
valerie: Elisabeth.S:

Ahoj :) do konce září chci napsat další příběh, tento není moc dlouhý, protože to byl jen úkol do školy, ale řekl sem si, že ho sem dám :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2019 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Patos

Ty nejlepší útržky z každodenního, místy bláznivého, života.