gridea granti...

pověsil jsem šortky na šňůru
a vlastně nedoufal
že je měsíc vysuší

pak mě cosi pošimralo na zátylku
a já cítil jak se blíží

zkoušel jsem spočítat její rychlost
ale ona byla
mnohem rychlejší než světlo
a taky mnohem větší
než jsem si dokázal představit
asi jako bezplatná jídelna
ve které nemusíte jíst
a přesto vás bude sytit

není v ní nic
z hlouposti světa
z jeho neukojenosti
ničím mě nezotročuje
nemá žádné instituce
nenašel jsem v ní opovržení
a mé slzy
slíbá z tváří

můžu za ní jen pokulhávat
bez záchytného bodu
kterého bych se mohl držet
ale kamkoli se hnu
na cokoliv pomyslím
cokoliv udělám
ona přijímá pokorně
s bezbřehou velkorysostí

ponořil jsem se
do útrob
jejího tajemného srdce
a tam mi došlo
že rychlost nepotřebuje
přesto se dostane všude
bez kolize
kam se dostat chce
a svou řečí umí vyjádřit
dokonce i nekonečno
protože je obsažena
ve všem
vlídná
chápavá
vnitřně ušlechtilá

obdařená

k ní se totiž s radostí přichází
a i když můžete na čas odejít
zase se vám chce vrátit