Fata Morgana

Ach,
stále se sype, je písku stále víc a víc,
v písku velbloudů dlouhé nohy šlapou dál,
stále se sype, nad pouští hvězd na tisíc,
sune se sudokopyto za sudokopytem,
stále tím pískem, hledaje pouště hranic.

Ach,
stále jen písek, v záhlaví v srpu Měsíc,
karavany velbloud za velbloudem
stále pouští bloudí, usedá prach do plic,
za vidinou karavanu vede ten bloud,
za duny, do dáli, fata morganě vstříc.

Ach,
sype se písek, však za ním je vody víc,
žízní zmámen jako za sklem vidí oceán,
a nad vodní plání vidí i oko na něj hledíc,
však písku se náhle sype míň a míň,
na to, co opět stane se, již nemyslet víc...

~~~~~~

Aye aye,
kolkolem oceán, mořská pláň jen a jen,
pod plachtami koráb na vlnách se kolébá,
na konci vachty, po noci již vyhlíží den,
plavčík bledý, vždyť právě ryby nakrmil,
na hodiny přesýpací hledí, očima jako len.

Aye aye,
písek v trychtýři hlídá, by včas byl otočen,
ta písku hrst, symbol pevné země v ní má,
na poušti tak být, ne na moři – sní svůj sen,
oči solí pálí, velblouda za sklem vidí snad?
Hodiny otočil včas, než vidinou je sveden.

Osm zvonu úderů
rozezní se nad mořem,
opět se sype písek,
a dva bloudi dál sní svůj sen...