Noci půl?

Proč je to čas půlnoční?
Má noc ještě nenastala.
Kočka po zebře se prošla
kol kočky co domů pospíchala.
Vítr strništěm mým se prohání,
pod kabát i kůži, v duši se vkrádá,
šeptá mi, že dnes už včera není,
rub není líc, a ta pravá není pravá.

Proč zvony zní půlnoční
v rytmu umíráčku znenadála,
co bylo včera, dnes stejné není,
i Polárka v kaluži k jihu ukázala.
Proč ulice prázdná tichem jihne,
a proč rýmuje se ráda se zrada,
proč stopy od někde nikam vedou
a i to „někde“ mi ukazuje záda?

Čas po svém jde z půlnoci.
Má temná noc již nastává,
kočičí hlavy krůpěje smáčí,
deště, jenž potopou se stává.
Plaví se v pryč čůrky mezi dlažbou
i vzpomínky, vše co již vyprchalo,
odtéká do zapomnění, již nic není,
co bylo i bude, se minulostí stalo.