Co zbude

I.

Ráno, kdy stáří v mechu
ještě tiše spí
v povianech bolestí
jen květy čekají na anděla
s rukama postříbřenýma
moukou co zbyla v mlýnici úplňku.

A ptáci
po těžkém víně noci vzdychající
zpívají, že jim do hrdélek
jitro vlévá rosénku.

II.

Co zbude
z toho křehnoucího anděla
až slunce jeho křídla roztaví,
že byla ze snů,
že byla Ikarova …

Pár pírek v jantaru jinovatky
a buličí oko rosy
co zapláče jako sníh,
když se rozpustí v prameny .


Jen na kameni vzpomínek
poskakuje ptáček bosý
ještě jsi tu anděli
nebo už jen ten tvůj plamínek.

Když my tě už dávno neunesem
tvá křídla prosí
nauč létat
alespoň ten malý kamínek …