Jsem s to tím vším být

Jsem lidskou stopou
v prostorech moří a oceánů,
čistou palubou, stočeným lanem,
i pustošícím svistotem stormů
lámajícím stožáry, když stočí se vítr,
jsem i knihou cestopisnou.

Jsem cestou i necestou,
jistotou a rájem, i zemí pustou,
i město s přístavem pod horou Stolovou.
Autostopem a v horách stoupáním,
místopis nonstop načisto psaný,
jsem cestovatelem i turistou.

Jsem historií důstojnou,
jsem stolem pevně stojícím,
knihou odstraněnou ve stoupě listovanou,
vodou čistou i královským stolcem,
prostor, místo odkud nelze ustoupit,
pistolí i neprůstřelnou vestou.

Stokou jako těsto hustou
a tak často i nejistotou jsem,
protestování pln, s mluvou sprostou.
Třebas stonat, hlavně existovat,
prostoduché gesto, historka hloupá.
Jsem i duší stornovanou.

Přesto i stopař jsem
a naprosto čistokrevný aristokrat.
Jsem i listonošem dobrých zpráv,
starostou a místokrálem v zastoupení.
I rostoucím stonkem klasu pěstovaného,
stodolou plnou, tím vším jsem...

...i básní stou vloženou sem.