Mí vlci mají hlad

Mí vlci hladoví je to již mnoho dní,
hledají potravu co břicha jim naplní,
k bledému měsíci tesklivě vyli,
nyní však zmlkli a uši nastražili.

Vstoupil jsi do lesa, nijak se neskrýváš,
za opaskem nůž a v ruce pušku máš,
proč jsi zde na první pohled je jisté,
se svými zbraněmi cítíš se sebejistě.

Zatoužilo se ti v mém lese dnes lovit?
Chceš pouze zabíjet, cizí krev prolít,
však moji vlci mají hlad, pozor si dej,
zde platí jiná pravidla, teď moji hru hrej.

Myslíš že je chytré chodit takto ozbrojen?
Ten kdo rád loví může být i uloven,
vím, máš ostrý nůž, pušku i náboje,
má vlčí smečka ale nevzdává se bez boje.

A mí vlci mají hlad, už zvětřili tvůj pach,
běží po tvé stopě a tebe náhle sevřel strach,
došlo ti že tentokrát jsi přecenil své síly,
teď chtěl by jsi utéct, je však pozdě, můj milý.

Mí vlci měli hlad, nyní břicha si naplní,
byl slyšet lidský křik, už jen praskání kostí zní,
mají zaslouženou hostinu, masa i krve dost
do doby než les navštíví další nevítaný host.