na půli cesty mrtvej vrabec

zdravím tě
má milá přítelkyně
zdravím tě
ty prostá nostalgie
co navštěvuješ mě pravidelně
když piju víno
a někdy taky
když vstávám ráno

šlas’ zrovna se mnou
na půli cesty
viděly jsme spolu
mrtvýho vrabce
ležel v prachu
zobáček dokořán
v děsivým údivu
však jeho oči jiskřily
plny života
když do nich
zasvítilo slunce

mrtvý tělíčko
mrtvý sny
posypte ho rejží
nemá už co ztratit
nikdy neměl co ztratit
jako la môme piaf
co žila
co žila v la vie en rose
i když umírala

ničeho nelituj
ptáčku můj
symbole konečný věčnosti
znaku hříšně krásný neřesti
stezko
mezi životem a smrtí

jak tak jdu
špiní se mi boty
tu špínu nesmyje ani déšť
ani slzy
nemáš na výběr
protože si musíš vybrat

žít naplno
nebo bejt pták
bez křídel?
můj modrej salašník
uvízl mi v srdci
a teď chce ven...