Hubené schody a hrušeň snů

Název mocinky zaujal a celá báseňka ještě víc :-)
Vidím tu pustou zahradu se studenými úlomky dávno mrtvých soch, možná je i cítit zvláštní vůně omítky...
Ke hrušni snů jůůůů...
/toť podivné, že zrovna cucám hruškovici ;-)/
...nechat se odvát, jak lehoučké... :-)
a ty schůdky kdepa jsou? ;-)
Po vlaštovkách ti posílám ST*+Z a úklonku s piruetkou snění ;-)
Krááásné!

Má lehce postapokalyptický nádech.
Trochu si připadám jak v kamenné zahradě Gorgony Medúzy...přicukruje si to Perseus, chudince ufikne hlavu a jde si vstříc šťastným zítřkům....:-).
No prostě fajn čtení...ST.

„Ke hrušni snů být na dotek
nechat se sladce, něžně odvát“

To mne docela roz(h(ruš(n)ilo. ;-)

ST

Lilith:

díky za krásný komentík, slavnostně dnes sestavuju novou krásnou, ztepilou knihovnu, kde máš nejvyšší čestné místno, tvé dvě knížečky. :-*

byron:

děkuju za prííííma komentář, šmik a pohoda. :)

Ringo:

díky za nové rozšíření slovních obzorů :)

vavaoko:

díky za zastavení :)

ST

Kajuta: Gratuluji a přeji knihovně spoustu krásných a zajímavých knih ;-)
Ó, to je pocta mé maličkosti, milý poeto ;-)
Děkuji mooc :-)
Snad v ní bude jednou i hromada tvých vlastních autorských knížek ;-)

Dláždí i dláta! do nebe...

Lilith:

:) kujůů. To je milé. :) Hrdě vyplněná do posledního místečka. .)

Dota Slunská:

díky za zastavení u této, spíš básničky, než básně. :)

M.A.Rek:

díky :)

ST....a dík za tu sladkost...

Květka Š.:

Díky za nakuk :-)

ST.

Psavec:


díky :)