Bojím se, že jiná nebudu...

Všechno co mi řekneš...
je jen mávnutí rukou
nic víc
Zase...

Jsem tady...
a mám tisíc otázek
tisíc nadějí
Chceš mě?
Máš mě ještě vůbec rád?
Připadám ti ještě atraktivní?
Nejsem tlustá?...
Počkej...
Kam zase jdeš?
Prosím...
Řekni...
Řekni mi aspoň něco...


Ale ty mě nevnímáš...
Se sklopenou hlavou
přede mnou pohledem uhýbáš
a má slova v prázdnu plavou
když zase odcházíš...
Cvaknou dveře... tiše
Jseš pryč...zase
a já sama
zase...
Je to tak........


Zůstaň...
Ještě jednou
ještě jednou měj mě chvíli zase rád...
Moc dobře víš
že z tvých hříšných polibků
mě tělo studem zebe
Však dobře je mi na duši
ta nepřestává hřát...
Stačí jen pár doteků
vzplanu, shořím
pak šťastná...
dám se do breku
a ty umíš to se mnou hrát...
Chytneš mě za vlasy...
bez žádnejch cavyků
Vezmeš si mě
jak zrovna chceš
Rychle...
Tvrdě...
Jak někde v pravěku...

Cítím se pošpiněná a zneuctěná...

Roztoužená...šťastná...

Ukojená....

Ty neřáde!!!
Víš, že když probudím se vedle tebe
vesmír se hned menší zdá
Najednou vše má smysl a řád
Zase...
Možná...
Snad?
Když jseš jak moje košile
s knoflíky co nejdou zapnout
a jen tak ledabyle
mě odhaluješ a zakrýváš
Cítím se nahá jako nikdy
vzrušená, vlhká a horká...
jsem celá tvoje...
Stačí jen pár doteků
vzplanu, shořím...
Zase...

Ale teď...
...je mi do breku
a ty tu nejsi
Zase...



Jsem ztracená
v obrovské prázdnotě
a mé srdce zmírá...
Osamoceno touhou v temnotě
A moje duše pomalu přestává hřát...

Každý milujeme kousek sebe
a to nás právě asi sžírá
Můj kousek tebe
jak černá díra
celou mě pohltil...
Lásku i naději
a vesmír se vzpíná
Tvůj kousek ze mě
jak jednou řekl jsi
jen za nehtem špína...
Bylo mi do breku
Zase...
a tenkrát poprvé
bez vlhkýho klína...

Ale ty...
Zas jsi mě přesvědčil
že má je to vina...
Vážně...
někdy jsem tak.....
hloupá a pitomá
naivní víla...
Nechápu proč...

Všechno ti odpustím
Zase
Všechno ti dovolím
Zase
A Ty odejdeš
Zase
A já se bojím

Bojím se...
že už nebudu jiná...