paraselenae…

je vlahý večer
který mlha zjemňuje
světlo už jen stěží proráží šedí
od grilu se šíří vůně
upečených lilků a slaniny
někde jsou děti v trenkách
co pouští draky
jsou dospělí co se vzbudí
obléknou si právě vyžehlené šaty
jsou mosty pod kterými se spí
a takové na nichž se lidé zastavují
aby se políbili
jsou koncertní sály
a hráč na kytaru na ulici
osamělá žena co zpívá árie
v aule nádraží
a pošťák co si píská
je dívka
s dlouhým krkem
co se dozví že se bude vdávat
uteče do hor a skočí do propasti
dřív než ji tam někdo strčí
je muž co sedí ve vlaku
dlouho předtím než se rozjede
zírá na prázdnou stránku
a žena naproti němu
mu podává tužku
jsou bílí holubi
co uzobávají housku
a starý muž co míjí ženu
kterou miloval v mládí
dívá se na ptáky
rozhodně se otáčí
a zkouší běžet za tou ženou
ačkoli srdce mu to už nedovolí
jsou děti na tkaném koberci
a děti které doma nikdo nečeká
jsou místa na kterých chtějí žít všichni
a taková ze kterých se nikdo nevrátí

jsou věci o které se dá podělit
i ty o kterých se nemluví
takové co lze napsat
i takové které se jen tuší
jsou kresby co se dají pamatovat
a jsou chvíle
po kterých zůstanou různé dojmy

je země plná lidí
co jdou vedle sebe
a jejich šlépěje mizí v kalužích
je vesmír
a jsou stopy člověka
co se nerozmočí