Dýchej

„Vytvořil Hospodin Bůh člověka,
prach ze země,
a vdechl mu v chřípí dech života...“

Nadechni se, ano bolí to, jen to vyřvi,
ta bolest přejde a tvá máma je u tebe
i táta se dívá, zvykneš si, než zase
vydechneš naposledy, vyřvi to ze sebe.


„Život není o počtu nadechnutí,
ale o chvílích, co nám dech berou...“
„Sláva je pouhý lidský dech.“

Vydechni si, ještě máš čas, ne mnoho,
než na to sám přijdeš, než ti to dojde...
Než jedním dechem, a bez dechu,
do posledního dechu... než to přijde.


„Plachta je závislá na dechu větru,
verš je závislý na dechu živého člověka.“
„První dech lásky je posledním dechem rozumu.“

Závanem svěžího dechu i druhým se staň,
zafoukej do plachet a svoji loď popožeň,
dýchej pránájáma, bolesti pofoukej, sám
život vdechneš a pro něj dýchat budeš jen.


„Dum Spiro, Spero – dokud dýchám, doufám“
„Smrt z Tebe vysála med dechu,
ale nepřemohla Tě...“

Nádech – výdech poslední, a co bude dál?
Jen knižní drak, a strachem jsi nedýchal,
„Moje křídla uragány a můj dech smrt!“
jak nemít strach, bys po dechu nelapal...

...tam, kde „neponechali nic, co dýchalo“.


(Zdroj citací uvedených kurzivou:
Bible;
neznámý autor; anglické přísloví;
Otto František Babler; André Breton;
Marcus Tullius Cicero (asi); William Shakespeare, R&J;
J. R. R. Tolkien, Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky;
a opět Bible)