Výročí

Vypil jsem láhev vína
snad abych zapomněl
ty a já...
já a ty...
nevím čí byla to vina
že náš vztah
jak otevřenej sekt
po čase vyšuměl
Přesto tenhle den
občas mě zaskočí
a vzpomínka na tebe
svraští mi obočí...

Načal jsem druhou láhev
a prázdnej pokoj se rozhoupal
rozbouřeným mořem snad?...
Tak vstříc vlnám osudu
zved jsem se od stolu
abych ho přeplaval...

Plavu...nebo se potápím
přesvědčen o vině
vzpomínku na tebe
na nás dva...
utopím ve víně
Ve chvíli nádechu
jak loď
postel zjeví se
hledajíc útěchu
pod deku schoulím se...

Ztracený kalhotky
s nápisem úterý
pod skříní nedávno našel jsem...
Jak si se zlobila
když jsi je hledala
říkalas...
že chybí ti den...

Možná tenkrát
právě to úterý
jak kalendář adventní
utrh se list...
Já nekoukal na čísla
když jsem ti je sundaval
jsem myslel jen na jedno
a nechtěl nic číst
Pondělí, úterý...
čas ten nic nespoutá
a tak ty kalhotky
letěly do kouta...
A možná zrovna v tu chvíli
je v tom kus sarkasmu
náš vztah začal odpočet
a my dosáhli orgasmu...


Prázdná láhev vína
mně vypadla z náručí
moře se bouří a vzpíná
však mysl těžko si poručí
naštěstí tělo už dřímá
jako bych ochroměl
už vypil jsem dost...
na to
abych na nic si nevzpomněl...