jsi ranhojičskou větou

archivek

» autor: Kajuta

Záštito tmě, artefakte světla,
kol terasy tvých veršů
sonetům kvítky kvetou,
v mor křídel vraních krajů..
jsi ranhojičskou větou.

Světluškou na kapce krve,
co zdrojem své lásky tepá
tvé písně studnou voní,
veselá útlá strunka tvých retů cinkne,
jak harmonikáři troník.

Záštito tmě, artefakte světla,
ve stínu sneslém slepotou,
po hmatu, po vůni poznaná,
že jsi TOU.

Tipů: 14

» 01.03.19

» komentářů: 14

» čteno: 525(18)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: Nefritový lotos

Komentáře (14)

» 01.03.2019 - 19:54

Lilith

Ó, kouzelné verše, milý Kajuťáčku, moc silné to dílko a přitom tak něžné, pocity protkané světlem i tmou... krááása veliká jůůůů... máš obdiv můj ;-)
ST*+Z neb jsem opět nadšena a tvá dílka neskutečně ráda čtu a budu číst vždycky :-) díky za tento skvost!

» 01.03.2019 - 19:59

Kajuta

Lilith:

Děkuji, Ti, milé Slunce, jsem rád, že jsem ji objevil. A že tu je. A že sis ji mohla přečíst. Však víš.. :-)

» 01.03.2019 - 22:04

Ringo

„tvé písně studnou voní,“

Doufám, že to není ta studna z Třiceti případů majora Zemana... ;-)

» 01.03.2019 - 23:06

Kajuta

Ringo:

To je Sluneční studna - a v té je živá voda. :)
Díky za zastavení

» 01.03.2019 - 23:26

byron

Rozhodně tě nebudu za toto ozdravné dílko nijak tepat...maximálně pochválím...i vychválím, možná přechválím...snad i někdy dochválím...
ST