Úhly pohledu

Nevím, jak to máte vy, ale když dojde k nakupení
všemožných starostí jak pracovních tak i ostatních,
tak lidově říkám, mám brajgl v hlavě.
Chci-li se dostat do pohody a klidu, musím zákonitě
upratať. Takzvaný celkový ordnung.
Mysl si rozdělím na šuplíky, každý konkrétně na daný problém a
označím jmenovkou. A do těch šuplíků zastrkávám myšlenky až je čisto.
Mimo jiné mám i jeden dosti objemný šuplík
s názvem- Dnes se mi nic nechce řešit a ten je permanentně
přeplněn.
Osvědčená metoda aspoň u mne je procházka kolem řeky.
Voda plyne, ptáci pějí, ideální místo pro restart.
Až na dnešní den.
Těšil jsem se vyloženě na známé,vlnící se koryto s klidně plynoucí
řekou, kolem které se vine travou prošlapaná cesta.
Vstoupil jsem však na širokou asfaltku, která se táhla jak
šedá stuha podél řeky. Úplně plnou pokřikujících lidí na in-linech,
kolech a starší páry s štěkajícími mazlíčky.
Takhle jsem si restart nepředstavoval.
Holt šuplíčky, nešuplíčky, zase zůstane u objemného
šuplíku s názvem -Dnes se mi nic nechce řešit.
Otráven a špačkující nad rozlézavostí lidské rasy na úkor
stromů a zvířat, jsem nastoupil do auta a jel k domovu.
Po cestě jsem však minul pána na vozíku s prázdnými nohavicemi.
A naráz mě napadlo, že vše je o úhlech pohledu.
Pán by jistě uvítal pěknou cestu kolem řeky a ne mít zablácené galusky.
Tak se ptám sám sebe. Jsem dostatečně tolerantní k úhlům pohledu ostatních?
Nebo si jen sveřepě a zavile jak šakali, prosazuji svůj úhel pohledu?