Růžové mraky

Růžové mraky,
kam jste se poděly,
mé oči vás viděly,
a než se stačily pokochat,
vy už jste zmizely.

Jste až moc krásné
pro tento ošklivý svět,
nesete v sobě víc něhy,
než se dá snést.

Cukrovou vatu,
připomínáte mi,
ale místo žaludku,
mě z vás bolí srdce.
Vás, potravu, žádá si
má bolavá duše.

Ach, jak je smutné,
když se z vás stávají
zpátky šedá oblaka...
jsou to opravdová muka,
když si představím,
že vás zase tak dlouho neuvidím...