Hořící kámen

Kámen v hrudi
občas přestává hřát
a pak studí
to když poprvé
tvůj mlčenlivý výkřik
ve tvých očích
okenicí pravdy lomcoval …

Přijde čas, kdy kámen hřeje
a housličky v něm hrají
a pršívá v něm do naděje,
to když sýkorky naslouchají.

A posléze čas jiný, kdy kámen sálá
ohněm plápolá
až tím plamenem puká skála
a láska, žhavá láska
po něm rozpálí se do běla …

Smutné hvězdy choří
jak ten kámen hoří
a pak černá dýmem bolesti
po těle mapy sazí
ztracených krajin neřestí
i ve mně hoří, lásko má
snad proto jen, že opět budem
spáti v sobě nazí …