Emoce 4.» autor: Jan Bartek |
Někdy je úzkost tak dotěrná
Nebo jsem s ní už dotěrný já
Slunce zas za horizont zapadá
Ó jaká nádhera a stále dokola
Nebo jsem s ní už dotěrný já
Slunce zas za horizont zapadá
Ó jaká nádhera a stále dokola
Tipů: 6
» 31.01.19
» komentářů: 7
» čteno: 503(12)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Emoce - Jan Bartek
» 31.01.2019 - 20:38
byron
ST
» 01.02.2019 - 08:31
ttragelaf
1
Provázela mě ulicemi,
navštívila domů.
Sedla na police, hrnky od kávy
vlezla do bot i do kabátu.
Večer jak můra kolem žárovky
a v noci
visela na stropě.
Pomoc.
Atlas nese na zádech celou Zemi
a ty tu křičíš...
....ozvalo se
- nepomohlo to.
navštívila domů.
Sedla na police, hrnky od kávy
vlezla do bot i do kabátu.
Večer jak můra kolem žárovky
a v noci
visela na stropě.
Pomoc.
Atlas nese na zádech celou Zemi
a ty tu křičíš...
....ozvalo se
- nepomohlo to.
» 01.02.2019 - 22:15
ttragelaf
Jan Bartek:
díky... ale já nic nepíšu
tak to prostě je
díky... ale já nic nepíšu
tak to prostě je
» 10.02.2019 - 00:50
Když dotírá zblízka, dej se v klus, pro pokus ji majzni mezi oči, ona k jinýmu si radši skočí... :-) pak už neútočí.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.