Duše, kosti, skála…
Tříminutovka předchvílovka ;-)
» autorka: Lilith |
Jsem skála
objímám důl
a kostry zavalených
někdy vybuchuji
kamení vrhám
také se přesunuji
jak tektonické desky
duše
hvízdají si
kolem mého vrcholu
jsem skála
zavalený důl
velký dirigent
pro duše opuštěných kostí
.
objímám důl
a kostry zavalených
někdy vybuchuji
kamení vrhám
také se přesunuji
jak tektonické desky
duše
hvízdají si
kolem mého vrcholu
jsem skála
zavalený důl
velký dirigent
pro duše opuštěných kostí
.
Tipů: 14
» 31.01.19
» komentářů: 22
» čteno: 505(17)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Čarování s přírodou
» 31.01.2019 - 19:44
Skály mají jistě oči a kameny duši. Zavalený důl někdy bývá i uvnitř nás..
ST a Z, milé Slunce, ještě se vrátím ;-)
ST a Z, milé Slunce, ještě se vrátím ;-)
» 31.01.2019 - 21:03
byron
1
Kameny mají nejen duši...příroda do kamene ukryla svou moudrost. A člověk dokáže kamen rozbít...
ST
ST
» 31.01.2019 - 21:33
1
Kdybych spadnul z dostatečně vysoké skály, zlámal bych si kosti a vypustil duši. O tom jsem skálopevně přesvědčen. To je můj fundovaný komentář k tvému dílku. ;-)
» 01.02.2019 - 08:34
ttragelaf
ty tři minuty - to je výhovorka či co jako ? :-)
» 01.02.2019 - 11:49
Vzpomněl si, jak jedno děvče procházelo sedmi branami
Na prvním prahu muselo nechat pot
Po překročení druhých dveří jí shořely vlasy a ochlupení
Třetí jí svlékly z kůže
Čtvrté vyňaly cévy jak špulku nití
V pátých se musela vzdát srdce
Viděla se jako holý, čistý skelet, propletenec pánve,
vybělený svit kostí
Prohlížela si fascinovaně s hrůzou, jak vypadala zevnitř
Za šestými dveřmi na ní dopadl meteorit a rozmetal její kosti na prach
Dál ,,šla,, už jenom její duše a tu svlékly poslední dveře
Zbylo z ní jenom jakési jádro, kde byla schovaná sebedůvěra a esence všeho, co tvořilo její JÁ.
Neměla ani mysl, jen jakýsi reflex, co jí pudil dál.
Díky, žes mi na to dala vzpomenutí. :)
Na prvním prahu muselo nechat pot
Po překročení druhých dveří jí shořely vlasy a ochlupení
Třetí jí svlékly z kůže
Čtvrté vyňaly cévy jak špulku nití
V pátých se musela vzdát srdce
Viděla se jako holý, čistý skelet, propletenec pánve,
vybělený svit kostí
Prohlížela si fascinovaně s hrůzou, jak vypadala zevnitř
Za šestými dveřmi na ní dopadl meteorit a rozmetal její kosti na prach
Dál ,,šla,, už jenom její duše a tu svlékly poslední dveře
Zbylo z ní jenom jakési jádro, kde byla schovaná sebedůvěra a esence všeho, co tvořilo její JÁ.
Neměla ani mysl, jen jakýsi reflex, co jí pudil dál.
Díky, žes mi na to dala vzpomenutí. :)
» 01.02.2019 - 17:35
ttragelaf: To je jen poznámečka, jak dlouho trvalo napsání této jednoduchosti... jen tak ;-) Díky ti :-)
» 01.02.2019 - 17:36
Kajuta: Jůů, děkuji, tenhle příběh jsi mi už kdysi vyprávěl, si to pamatuju heč ;-) Kujůůůů za dokomentíček :-)
» 01.02.2019 - 19:11
ttragelaf
dívča zlaté
ty kdyby jsi psala celou noc
tak budeš výkonná jako Balzac !
ty kdyby jsi psala celou noc
tak budeš výkonná jako Balzac !
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jen se tak blýskám… | Následující: Divná dennoc