Múzy minulosti

Jak Baudelairův koráb v dalekých končinách,
plavím se na vlnách laciné whisky.
Pár doušků z lahve a kotvím zas v mělčinách,
podlaha mění se v tekuté písky.

Klesám sám ke dnu, bez záchranné ruky,
jen větru hvizd hraje mi blues.
V hlavě myšlenky tančí, ač neznají kroky,
po každé s jinou z mých múz.

Pouhé divadlo v hlavě, vím, není skutečné,
však přesto se nemohu vynadívat.
Všechny ty dívky, co měl jsem za zbytečné,
po letech samoty uzřel bych rád.

Topím se v kořalce, slzách, své minulosti,
jak vzpomínám na ženy nevšední.
A lehoučký vánek, ve své čisté nevinnosti,
hraje mi blues ze všech poslední.