Pohoří hoře
O křičících plamenech, k lednovému 50. výročí
» autor: M.A.Rek |
Žár ducha když ve studu hasne,
chladná mysl s tělem v žáru plane,
duše již lidským bolem nezabolí,
z očí zapálených, puklých, slza kane.
Srdce co v plamenech dohořelo,
žárem lásky již nikdy nezaplane,
mráz lhostejnosti víc než oheň pálí,
hřích z hříchu hříchem se nestane.
Výkřik němý, tak tichý, krajem zvučí,
plamen čistí, žehná, do tmy plane,
neumlčí rty ohořelé výhní, však
pohoří hoře i utrpení, až čas odplyne.
chladná mysl s tělem v žáru plane,
duše již lidským bolem nezabolí,
z očí zapálených, puklých, slza kane.
Srdce co v plamenech dohořelo,
žárem lásky již nikdy nezaplane,
mráz lhostejnosti víc než oheň pálí,
hřích z hříchu hříchem se nestane.
Výkřik němý, tak tichý, krajem zvučí,
plamen čistí, žehná, do tmy plane,
neumlčí rty ohořelé výhní, však
pohoří hoře i utrpení, až čas odplyne.
Tipů: 12
» 24.01.19
» komentářů: 12
» čteno: 529(13)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: „Verše“ na karbid nikličitý
» 24.01.2019 - 20:39
byron
Tak to je hodně silný. Mám moc rád tenhle druh poezie...byť možná smutná, však z hloubky se krása slova line.
Smekám básníku...ST.
Smekám básníku...ST.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pod fifákem | Následující: Chtíc děti své učit