Na hlavu postavené

V podvečer na hodinách již půlnoc bije,
Jonáš z velryby v obrazu zažívá volný pád,
a dveře s prahem až ke kolenům,
tak vysokým, na loď námořní patří snad.

Škeble střechu zdobí z kýlu lodi v doku,
v lese stromy vkoření do podloží modrého.
astronauti jako žabáci zelení sestupují
z talíře létajícího, jak jezírko lesklého.

Stromeček vánoční, svíčky z lucerničky,
jak za starých časů dolů zavěšený.
Tchýnin jazyk co liána se vine shůry.
Na stůl z lustru jen dát ubrus prostíraný.

Hvězdy v moři temném i s lunou tonou,
a vlnky v beránky se řadí, již jdou spát.
Tak vše zříš, když na hlavu se postavíš,
pak i duhu a škarohlída uvidíš se usmívat.


Již jen hop a skok z hlavy opět na nohy,
kolkolem se rozhlédneš, točí se ti hlava,
z toho co tu zříš, co vše kol uvidíš.
Která vize je víc na hlavu? Která je ta pravá?