na krystalické mezi...

ta louka byla
tak ztřeštěně bílá
tak posedle vpitá do své barvy
že moje oči
naladěné na vyprahlou zem a rez polí
pochybovaly o schopnosti takové krajiny
sloužit praktickému účelu

zcela prakticky však z ní vyšla dívka
v sukýnce z pampeliškového chmýří
křišťálovýma očima
svetřík barvy sněžné sovy
zcela neprůhledný
a mě napadlo jestli tam má ňadra
nebo cívky elektromagnetů

cívky to nejsou
řekla s ženskou vševědoucností
co působí jako nenápadná okupantka
která dosazuje svého oberführera
do každé oblasti muže
což vyvolalo atmosférické poruchy
v mém srdci vycpaném skelnou vatou

najednou jsem zatoužil
říci jí tolik věcí
ale místo toho jsem vydal zvuk
jako když pustíte hadici
máchl rukama v podobě tučňáka
co se dost mizerně snaží vzlétnout
a v hlavě místo neuronů
upjatě sepla jen kancelářská sponka

vy jste mi ale výřečný příteli
povězte mi ještě co si myslíte o mluvení

to bude trochu složitější
lidé se vlastně nemůžou shodnout na tom
z čeho řeč vznikla
takže ani nemůžou přijít na to
co činí konkrétní komunikaci úspěšnou
co je zvláštní
že některé téma můžete rozebírat hodiny
a i když máte k dispozici nepřeberné množství slov
k vysvětlení nějakého významu
líbí se vám tím víc skutečnost
že můžete zabloudit do nejednoznačnosti
což znamená
že můžete o někom hovořit donekonečna
a místo objevování se ostatním rozmazává
i když vy jste si jím v tu chvíli naprosto jistá

tím si zrovna nejsem moc jistá
vypadáte jednou nohou v jiné době
v moderním černobílém oblečení
ale se staromódní mužskou vůní

víte milá Envoice
jedním z důvodů
proč neumíme vysvětlit původ jazyka
je reakce na vnímanou pravdu
pokud by slova byla naprosto spolehlivá
byl by z nich nejúčinnější prostředek komunikace
jenže lidé zřejmě mají rádi komplikace
takže pořád vymýšlí nějaké krkolomné způsoby
jak tu pravdu zaobalit
místo toho jednoduše sdělit co chtějí
a pak se diví
jak to že to ten druhý nechápe

přiložila mi ruku na ústa
a s úsměvem řekla
myslím že to chápu
tak už mě polibte