Krev olucím

Kolkolem huby jako lep namazaný,
jako pro malověrné vějička, med.
Však na jazyku, rozeklaným hadím,
tak opojný a sladký, přesladký jed.

Je tak schopný, až všehoschopný
tvůrce novořádu, strůjce nových běd,
i všechny ty svobodné – zatím – a hrdé
i nevinné, kterým se hnusil, sved.

Všem rozdává, jiní však vším zaplatí,
a děti své, do jednoho, za živa sněd,
ten lidožravý, hrůzovládný a obludný,
co myslí si, že vesmíru je střed.

Z vůle zvůle, z odporu odpornost,
o krok zpět s každým výkřikem Vpřed!
Jen jedno je však horší lůzy tupé omezené
ne důsledek, příčina je ten vřed.