Letní lásky samý vrásky
:)
» autorka: gigy » Ostatní / Bez zařazení |
Je zima. Za oknem se válí sníh, mráz se mi vtírá do bytu a večer je brzo tma. Jímá mě nostalgie. Snažím se zahřát myšlenkou na poslední léto. Vzpomínám na vyhřáté zápraží domu, na teplé letní večery strávené na terase s nějakou tou deckou bílýho. No co si budem povídat, je mi trochu teskno.
Vzpomínka na léto zažehává další asociace. Léto, to jsou prázdniny. Čas volna, odpočinku, pohody a taky čas lásky. Kdy mě vlastně naposledy potkala letní láska? Pousměju se. Snažím se sama sebe přesvědčit, že mi tehdy bylo ještě náct. I když...
Tenkrát jsem jela na tábor poprvé jako vedoucí. A jelikož jsem kdysi i já bývala lehce oplácaná a v kolektivu nepříliš populární, přirozeně jsem tíhnula k dětem podobného životního osudu i vzezření.
Myslím, že se jmenoval Pavel. Bylo mu asi tak deset, měl značnou nadváhu a s železnou pravidelností ho večer co večer bolelo bříško. Sotva na tábor padla tma, bylo slyšet jak se šouravým a velice lenivým krokem plíží na marodku. Nechtěl spát na chatce. Ostatní se mu smáli.
Tehdy jsem sama sebe titulovala do role rytíře na bílém koni. V den diskotéky jsem se odhodlala a pro věčně sedícího Pavla jsem směle vykročila. On po mně ale vrhl pohled plný opovržení a odmítavého pohrdání.
A přesně taková ta letní láska bývá. Nesnesitelně krátká a ukrutně trapná. Asi do bytu pustím trochu mrazu, abych to letní šimrání včas utla. Na další zklamání se zatím necítím připravená.
Vzpomínka na léto zažehává další asociace. Léto, to jsou prázdniny. Čas volna, odpočinku, pohody a taky čas lásky. Kdy mě vlastně naposledy potkala letní láska? Pousměju se. Snažím se sama sebe přesvědčit, že mi tehdy bylo ještě náct. I když...
Tenkrát jsem jela na tábor poprvé jako vedoucí. A jelikož jsem kdysi i já bývala lehce oplácaná a v kolektivu nepříliš populární, přirozeně jsem tíhnula k dětem podobného životního osudu i vzezření.
Myslím, že se jmenoval Pavel. Bylo mu asi tak deset, měl značnou nadváhu a s železnou pravidelností ho večer co večer bolelo bříško. Sotva na tábor padla tma, bylo slyšet jak se šouravým a velice lenivým krokem plíží na marodku. Nechtěl spát na chatce. Ostatní se mu smáli.
Tehdy jsem sama sebe titulovala do role rytíře na bílém koni. V den diskotéky jsem se odhodlala a pro věčně sedícího Pavla jsem směle vykročila. On po mně ale vrhl pohled plný opovržení a odmítavého pohrdání.
A přesně taková ta letní láska bývá. Nesnesitelně krátká a ukrutně trapná. Asi do bytu pustím trochu mrazu, abych to letní šimrání včas utla. Na další zklamání se zatím necítím připravená.
Tipů: 6
» 07.01.19
» komentářů: 6
» čteno: 526(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.01.2019 - 21:00
byron
1
Možná krátká a možná někdy i trapná, ale co jsi udělala, bylo moc pěkný. A otylý Pavlík tehdy ještě dozajista neznal rčení...nesuď knihu podle obalu:-).
ST
ST
» 16.02.2019 - 14:42
jaj, to je tragi-komedie života, a koukám že nás postihuje všechny, někdy prostě druhé nepřesvědčíš že máš dobré úmysly, žijou si ve své ulitě.. taky nemám nějak extra dobrou vzpomínku na letní lásku, vlastně na žádnou :D..
ale léto mi teď taky často přijde na mysl, ta zima je moc smutná, chladivá, jen když padá sníh je to paráda :) snad ale i v zimě dá se najít kousek léta :)
ale léto mi teď taky často přijde na mysl, ta zima je moc smutná, chladivá, jen když padá sníh je to paráda :) snad ale i v zimě dá se najít kousek léta :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vadí nevadí | Následující: Poutavá