Fotografie

V okolí Borových lad je mnoho dalších vísek a samot, jež jsou pozůstatkem dřívějších prosperujících a hustě obydlených vesnic. Z některých nezbylo nic, jiné se pozvolna vzpamatovávají a lidé v nich žijí. Válka, odsun Němců po ní a Železná opona, si vybraly svou daň. Mám pocit, že tato místa nemohu minout jen tak.

Fotografie

Dostal jsem dáreček. O lidech knihu
Lidech, jimž běsnění zakrylo zrak
Na fotkách vesnička. Z východu, z jihu
Kostelík na stráni, hřbitov a tak

Chalupy, statky a pošta a fara
Křížová cesta a aleje stín
Muž. Klobouk, vesta a přísliby jara
Dětí jak smetí. A na gatích klín.

Němci a Češi tu po léta žili
Měli svá přátelství. Měli své spory
Měli i společnou snahu a píli
Pod kopcem řeku a za kopcem hory.

Šedý proud přes hory do kraje vešel
Zakryl vše dobré a zlu sílu dal
Každý byl uchopen. Každý byl vlečen
Proud zla se rozlil a všem rozum vzal.

Prchali do nížin ti, kdo zde žili
S ranci a trakaři. A dav jim lál
Chalupy jejich potom vyloupili
Ti kdo tu zůstali a žili dál.

Uběhly roky a stínu proud mizí
Pozvolna cítit je, že svět se mění
Do vesnic přichází vojáci cizí
Vyhání lidi ven ze stavení

Za hory vzdálené ženou ty lidi
S kufry a batohy ženou je pryč
Na vršku bělostný kostel se tyčí
V zahrádce do hlíny zarytý rýč.

Zase se rabuje. Bourá a ničí
Opodál na vršcích staví se plot
Dynamit kostel vzal. Náhrobky křičí
Vysoká tráva a bez jména hrob.

Po létech lidé se na místa vrací
Z komínů kouř letí k obloze jasné
Na novém krmítku zobají ptáci
Ožívá Šumava. Je tady krásně.