Poklona Petru I.

Klaním se Tobě, veliký vládce,
Který jsi zemi svoji změnil od základů,
Kterému hudba zněla vždycky sladce,
Když tanec milujíc jsi slýchal ji od bardů.
Jak byl jsi vzdělaný, cestoval po Evropě,
Na trůnu dlel ve věku deset let,
A s velkým nadšením jsi vítal všechno nové
V té zemi rozlehlé, v čemž nepředčí ji svět.
Válku jsi vedl snad celou svoji vládu
S titěrnou zemí na severu,
A vlastní lidé chystají Tobě zradu
Vedeni tvého otce dcerou.
Na švédském území, tam v bažinách světa
Zbudoval’s město krásnější než sen,
Ach, kdybys jen viděl, ono dodnes vzkvétá!
Na koni sedíš ty nad městem vztyčen.
Snad není větší oběti
Než za jiného život dát,
A přesto, Petře, spílám Ti,
Takhle se pomalu ale jistě vzdát.
Možná byl’s již vyčerpán
Věčnými boji se Švédy,
Přes dvacet let být sužován
Nájezdům obestřeným plédy
Mlh té tvé vlasti ohromné,
Kde vítr opěvuje jméno tvé.