Když duše se vzdálí

Často se obracíš
ke mně teď zády
a ruce v pěst
zaťaté máš
mnohé sme zažili
vzlety i pády
a stejně se ve mě
nevyznáš
...
Proč znova staré
otvíráš rány
a na jinou stranu
zase mě tlačíš
tady tu bolest
si způsobujem sami
to asi mnohé
o nás dvou značí
...
Dlaň v dlani necítím
jen ve svém srdci prázdno
ta bolest svírává
snad ještě někdy zmizí
zas bude mlhavé
každé další ráno
když duše se vzdálí
a my si budem cizí
...