Světlo břečťanům

Vzala jsem svíčku do rukou
Nesu světlo tulákům
omotaných samotou
Děravým rukavicím
do času cinkajících nitek

Teplý vosk
vpíjí se do prstů
Roztává tvary vloček
ulpěných na hraně
v průhledné slzy

Plamen mi září v očích
Hledám samotáře
Nevidím
Jen já sama stojím
uprostřed stánků se štěstím

Ve světě krabic
tma
jen tanec s pachem vína
a umaštěných vozíků
s nadějí obrostlých keřů


Stojím v bráně duší
Já nahoře nesu už světla půlku
těm co tady dole jsou
S jemným šelestem celofánů
tiše na kamennou postel pokládám
A břečťany se usmějí …