Zimní

Na polích leží sníh
černou zemí týraný
pro běl na hrudách
peřím ptáků hýčkaný.

Sníh tam leží
jako štvané svědomí
v černé věži
a vítr snítky láme
suché kůstky
do závějí padají
na bolavý čas
co tak hořce plane .

Sníh tam leží
v běloucí naději,
že má milovaná
rodí v závěji.

Ach dítě pláče,
hyne láska
prstýnkem dotýkaná
a v nás se připozdívá
není - li už později ...