Přání v koši

Další mé přání teď skončilo v koši,
k vám zbytečně nosí je listonoši.
Nebo je manžel do krbu sází
a z dlouhých vět hrstka je sazí;
ven komínem vyletí na sousoší…

Domov byl klecí a svět tě tak lákal,
a když jsi odjela, trochu jsem plakal.
Možná že v dálce občas ti schází
přítel pro čas, kdy všechno se kazí
a zrak tvůj jasný když pokryje zákal.

S tebou zas sedávat nad šálkem čaje
a řešit otázku pekla a ráje,
nevnímat stín, jenž kolem se plazí,
srdce mít horké, ač venku mrazí
a bílý prapor když nad střechou vlaje.

Snad marně lkám tu po minulé době
a poslední báseň píši jen tobě;
tvůj duch si jinou cestu teď razí.
Rád bych ti pomáhal od nesnází;
Však osudu strůjce každý je sobě.

Vzpomínáš si na to, co bylo kdysi?
Víš, že tvé sny zarostly kompromisy?
A ač jsou květů teď plné vázy,
přec duše úpí pod haldou frází
a damoklův meč nad ložem tvým visí?

V poslední době už vnímám tě zase,
ztracenou v dáli a ztracenou v čase;
jak malé ptáče ukryté v mlází…
rybku na háčku, jež sebou hází
a za malý okamžik i ona vzdá se…

Vzdá se?