Rožmberk a Perchta

Rožmberk a Perchta

Nad řekou stojí hrad. Vlastně dva hrady. Starý a nový. Nebo spíše horní a dolní. Patřil kdysi slavnému a velkému rodu. Pyšní a hrdí páni vládli velikému panství. Peníze a moc jim byly prakticky vším. Byli stateční, hrdí a neústupní. Na hrade jsou dosud k vidění jejich zbraně, brnění, šaty. Mnoho dalších věcí připomíná jejich časy. Oni jsou však pryč. Vítkovec Vok, dlouhá řada Rožmberků, Švamberkové i Buquoyové. Zůstala, prý, jen Bílá paní Perchta. Jinak nic?
Ne. Zůstaly kameny poskládané na sobě do tvaru zdí, zůstala skála, na jíž zdi stojí a hluboko pod nimi zůstala řeka. Nádherná, pěnivá a odvěká řeka. Řeka Vltava.


Rožmberk a Perchta

Nad řekou v údolí dlouží se stíny
V chalupě u vody dítě spinká
Jeden den skončil se. Přijde jiný
Vysoko na vším ční Jakobínka

Padla tma do kraje. Jako stín dračí
Na věži mihne se zářivě bílá
To paní Perchta tu nocí kráčí
Ponocný zezdola na ni zírá

Měsíce záře jí cestu stříbří
Jde cestou jiskřivou. Nemá však stín
Odkud se zjevila a kam míří?
Pro koho stala se vtělením vin?

Kdo za to může, že nocí tu bloumá
Průsvitně bílá a štíhlá, jak chrt?
Ač stromy v okolí vítr cloumá
Vůbec ji neleká výška, pád, smrt

Čas letí nad hradem po staletí
Hluboko pod hradem plyne řeka
Stovky let chodí tam. Od prokletí
Možná, že nestraší. Možná čeká.