Vděčnost osvobozuje

Vděčnost osvobozuje
Dnes jsme své nejmenší dítě ukládala ke spánku víc jak hodinu. Ležela jsem s ní a ona sála a sála , bolest rostoucích zoubků a rýma - nic, co bych neznala. Zoufalá, unavená a mrzutá, že nemůžu vstát, odejít, dát si sprchu, najíst se, jsem se pokoušela odpojit jí od svého prsu a vyplížit se z pokoje. Marně! V tom všem zmaru a únavě a hlavně touze po pár minutách pro sebe, jsem se na to malé stvoření zadívala. Obrysy malého tělíčka v chlupatém overálku, choulící se k mému prsu, jako by to bylo místo naprosté slasti a bezpečí. Zaplavila mne VDĚČNOST - vděčnost, že smím být její máma, že se choulíme v dekách z ovčího rouna ve vyhřátém pelíšku a s plným žaludkem. Přestala jsem spěchat někam pryč, začala jsem vnímat okamžik té kouzelné chvíle - čas letí a tohle už se nikdy nevrátí, kam proboha spěchám...a světe div se, ta malá se náhle otočila na druhý bok a já byla osvobozena...Vděčnost je to, co nás a naši mysl osvobozuje!