Odnaučili mne být lesem» autor: Hermes |
Odnaučili mne být
a tak nejsem ...
Jen květinu občas cítím snít,
že kdysi jsem snad býval lesem
a že v sobě světím klid.
A když padá listí
to se směji
neboť v mé srsti
ptáci peřím hřejí.
A pak pláču v dešti,
to když kácí
svědomím sotva vleču
vše co jsem měl nésti
a ze mne zbydou
dva šípkové keře,
trním rozedraní žebráci ...
a tak nejsem ...
Jen květinu občas cítím snít,
že kdysi jsem snad býval lesem
a že v sobě světím klid.
A když padá listí
to se směji
neboť v mé srsti
ptáci peřím hřejí.
A pak pláču v dešti,
to když kácí
svědomím sotva vleču
vše co jsem měl nésti
a ze mne zbydou
dva šípkové keře,
trním rozedraní žebráci ...
Tipů: 11
» 28.11.18
» komentářů: 7
» čteno: 635(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 28.11.2018 - 17:27
byron
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.