Světýlka

Víš já v klidu pohodě na míru zalepil srdci tu díru pocit že zabiju

Sebe tím tebe zakryl černou nebe a pak že mi nejebe ne z tebe venku nos Mě zebe a ty světýlka Co to s tebou svede když si vzpomenem

Kdysi když bývalí jsme děti čas letí jako smetí Byli jsme Romeové nyní jsme Kapuleti.. nebo spíš jakoby už ne náctiletí

A světýlka blikají a svítí třpytí se v nich obraz že jsme jen lidmi někdy bláznivý nikdy střídmý nikdy slabý někdy silný každý o tom ví svý

Období kdy se dětem plní sny Doba kdy si více ceníme svých blízkých a ty dny o Vánocích kdy vidíš vysmátý dětský rty jsou šťastní že jsou tak buď i ty

I ty...

Je to jen na chvíli
Na chvíli zapomeň na ty co zhřešili
Zkus žít jako by nebyly omyly
žádná bílá zeď není bez chyby
Nejde žít bez nich jen s nimi
Tak prosím lidé buďte lidmi
Nikdy slabý někdy silný
Přec každý o tom ví svý
Co je to lidství...