Na zahradě
motýli, zase ti motýli, je to klišé, ale on tam prostě letěl
» autorka: valerie |
Je poslední říjnový den
a já vidím motýlka
sluneční paprsky ho vylákaly ven
ven, z mého břicha
Letí si prokřehlý
osamocený
od ostatních
Usadili se tam v létě
to tys je tam uzamkl
a ševelí
nejsou vůbec zticha
Proč létá po zahradě
ten jediný, sám
ty víš
že tobě
vždycky všechno dám
Je sám a jitří pochybnosti
listí padá, slunce svítí
to jen já mám chvilku
po radosti
Bojím se o něj
zítra přijde listopad
Bojím se a nemám proč
snad nepřijde náš pád
Létáme spolu jako ti motýli
to jen teď jsem sama
osamocená v podzimní zahradě
a sním o naší chvíli
milý...
a já vidím motýlka
sluneční paprsky ho vylákaly ven
ven, z mého břicha
Letí si prokřehlý
osamocený
od ostatních
Usadili se tam v létě
to tys je tam uzamkl
a ševelí
nejsou vůbec zticha
Proč létá po zahradě
ten jediný, sám
ty víš
že tobě
vždycky všechno dám
Je sám a jitří pochybnosti
listí padá, slunce svítí
to jen já mám chvilku
po radosti
Bojím se o něj
zítra přijde listopad
Bojím se a nemám proč
snad nepřijde náš pád
Létáme spolu jako ti motýli
to jen teď jsem sama
osamocená v podzimní zahradě
a sním o naší chvíli
milý...
Tipů: 15
» 19.11.18
» komentářů: 9
» čteno: 495(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.11.2018 - 17:04
byron
1 
Vůbec si nemyslím, že by motýli byli klišé. Jsou to krásná stvoření, pro přírodu důležití a v poezii mají své pevné místo...stejně jako vše ostatní:-).
Moc pěkná báseň...
ST
Moc pěkná báseň...
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jsi tu, jsme | Následující: Hřejí, jen trochu pálí