to co se vzpěčuje...

na okraji vědomí...
» autor: enigman
Seděl v zahradní židli
větral tělo
osamělý
ale sám není
a mezerou ve větvích
pozoruje park s klouzačkou

záře rtuťové lampy
modrobíle osvětluje
celý ten dětský kout

napadlo jej
že tam kde je naděje
nevyhnutelně přicházejí zkoušky

jenže co když je
té naděje hodně málo
a povětšinou abstraktní
zatímco zkoušek je spousta
a většinou naprosto konkrétních

park připomíná chodbu
v nočním mořském akváriu
mezi stromy neslyšně proplouvají
neviditelné imaginární ryby
plavou
a ani na okamžik nezastaví

na nebi visí dva měsíce
a dožadují se uznání
svojí existence

bude té naději někdy konec?
Tipů: 17
» 14.11.18
» komentářů: 10
» čteno: 529(13)
» posláno: 0


» 14.11.2018 - 19:33
1
Já jsem tvou existenci na Libresu uznal již dávno. ;-)
» 14.11.2018 - 20:18
byron
Nemohl by jsi být více abstraktní ve své konkrétní otázce?:-)
ST
» 15.11.2018 - 10:34
Tvé básně - pohlazení v často bolestné konkrétnoSTi
» 15.11.2018 - 10:34
jak kouzelné to...
ST
» 15.11.2018 - 18:05
naděje končí kde začíná zoufalSTví, kéž naději nikdy není konec i když zcela abstraktní naději
» 15.11.2018 - 21:08
chodba v aquariu .)

ST
» 16.11.2018 - 19:51
ST.
» 17.11.2018 - 11:40
Milena
ST
» 17.11.2018 - 21:45
nekonečně nadějné ST*
» 05.12.2018 - 20:57
AbstraktnoSTi ;-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: čas mechu... | Následující: čas ohně...

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.