z opálového oka...

po nukleárním záblesku
se z budky na fotky
vysypala holka
mince v kleci jejích prstů
chrastily jako kouzelné střely
lízala dlouhý tenký nanuk
a tričko měla tak krátké
že jí vykukoval pupík

magnety nemusí chápat
podstatu magnetismu

voněla rozehřátým pískem
na sto místech těla
mě bodly špendlíky potu
a už jenom z toho
že jsem stál opodál
se mi ježily chloupky na předloktích

ledový špalík
mi přimrznul k dlani

to chce cvik řekla
nepatrně se naklonila
jako k ohni v krbu
rubínové špičky
se chopily mé zmrzliny
a odtrhly proužek staniolu

strčila si ten kousek do pusy a foukla
obal se nafoukl jako balonek
hladce sklouznul
a ona prošla mýma očima
do srdeční síně
jako dítě
do zakázaných zahrad

kapky eskyma
se klikatily dolů po kornoutu
slunce rozpouštělo víčka
emoční vlny se rozepínaly
a zase zapínaly
na promenádě
se rozsvěcely perly světel
připomínající kandované ovoce
dračí ocasy kormoránů
ve výkrutech na pozadí
se rozmazávaly do ztracena
čas se proměnil
v lepkavý sirup
a já slíbal té holce ze rtů
útržky nekonečna