hlas sunout jak kolečkové křeslo

kolem křižovatek nezodpovědné krásy, šílených rovnic

» autor: Kajuta

Hlas před sebou roztláčet jak kolečkové křeslo k poezii
Po vodopádech mozaik ze spícího mramoru
Sloupů zaujímající pohádkové polohy
Kodrcat se kol zbrojnice lásky

Přijímacích sálů pouští sebe bez sebe
Ulicemi prázdnými jak daní po bouři

Včel vyklánějících ze svých minaretů mladý svět
Křižovatek nezodpovědné krásy,
šílených rovnic

Tipů: 11

» 06.11.18

» komentářů: 12

» čteno: 491(17)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: kamtudy papírových loděk

Komentáře (12)

» 06.11.2018 - 19:49

Lilith

Rovnice jsou pro mne vždycky šílené, ať už jakékoliv ;-)
Tvé dílko od názvu až po koneček mne opět uchvátilo... nemám slova, neb tvá slova a verše úplně postačí, hovoří samy a emocemi jsou protkané.. smutné a nádhenééééé!
ST***+Z a obdivná poklonka

» 06.11.2018 - 19:51

Kajuta

Lilith:

Děkuji Ti, Lilinko, jsem rád, že můžu říct to samé o konečcích tvé básničky. Díky za milý komentář. :-)

» 06.11.2018 - 19:57

Ringo

„Včel vyklánějících ze svých minaretů mladý svět“

Ale Jiří, názvy časopisů se přece píší s velkým písmenem! ;-)

» 06.11.2018 - 20:02

Gándhí

nezodpovědné ST*

» 06.11.2018 - 21:22

byron

Matika mi nikdy moc nešla...za poezii dávám ST:-).