o vzdávání...

toulal jsem se jen tak po horách
až jsem došel k malebnému jezírku
stromy co se nad ním skláněly
natahovaly prsty k mojí hlavě
a ptáci kolem brebentili jako staří lidé
kteří nad schody zapomněli
kvůli čemu se vypravili do poschodí

když mě popadlo jisté nutkání
tak jsem zastavil
začal čůrat na starý kamenný val
a to člověk vždycky trochu sleví
na ostražitosti

právě jsem dopisoval svůj autogram
když se přede mnou zjevila dívka
z černobílých časů
jenom tak stála a koukala na mě

můj proud vyschnul
hlasité věci přestalo být slyšet
tiché byly najednou příliš hlasité
a ona na mě nepřestávala s pobavením civět

pokud zatřesete s tím povstalcem
víc než třikrát
tak už si s ním začínáte hrát
místo abyste bořil barikády
zašvitořila
a rozesmála se

po chvíli asi usoudila že to stačí
protože už nebudu studem menší
a červenější
a ležérně pokračovala
vzdal by jste se pro něco příteli
svých schopností?
například Clark Kent se stal obyčejným člověkem
jen aby se pomiloval s Lois Laneovou

milá Allmiare
kdo by souhlasil s takovou výměnou
kdyby uměl lítat nebo vracet čas tím
že otočí planetou nazpátek?
milování nemůže být takové blaho
a trochu mě zaráželo
že když se na ni dívám upřeně a dlouho
jako by se ztrácela ve stínech
coby pouhý výplod mé představivosti
a její hlas zní jen v hlavě

no a chtěl byste vědět jaké to je?
napijte se
a podala mi sklenici
s hustou tekutinou

voní to jako marcipán
utrousil jsem
a vypil ji na jeden zátah

vzrušení mě rozklepalo
od kotníků až po čelist
přes všechny klouby
jako kostku ledu
která dopadla
do teplého džusu
žár se rozléval do krve
a možná i šeptal
levá s pravou se mísí
vášeň a cit
neslábne
a sílí