Mnohoúhelník

Ona:
Políbím tě, protože
chci, tak moc.
Touha mne spaluje,
je silnější nad nemoc,
přestože vím,
že jiné jsi kluk,
ale tomu mému,
prosím, ani muk.

(Nemusí vědět,
že i tebe ráda mám,
když tuší, že i tvou dívku
důvěrněji znám.
Však touhou k vám všem
jsem zmámená,
mocněno tušením,
že ten můj též jinou náruč má.)

On:
Polib mě, nic se nezmění,
toužil jsem dříve již.
Byla tu, je i teď, a bude zas
touha k šílení.
Touha bláznivá, k tobě.
I k ní, za sebe neručím,
když vím, či jen tuším,
že v jiném je objetí.

(Kdyby ty jsi,
ach, snad ne, tušila,
že vím od koho
jsi se líbat učila,
že i tvůj kluk, tak milý,
mne takto líbává,
když v soukromí sami
samotní jsme jen my dva.)