zaříkávání...
...
» autor: enigman |
lesy úzkosti se prodírali slepí
kanci větru
můj pohled popolezl
jako pavouk
přes moře s černými ďasy
kteří se mění v labutě
a slunce nasvětluje
ohnivě slézovou barvou
závěsy usínající Země
zadíval jsem se tam
jako hladový drozd
číhající na červa
pak se zřítil
hluboko do studnice závratě
a možná našel
skryté barvy
které nikdy nikdo nepojmenoval
možná uslyšel jak dýchá
možná uviděl báseň
prosakující prasklinami světa
zavětřil jsem bílou magii
a nastavil tvář
na kterou se snáší
pápěří jejích pocitů
kanci větru
můj pohled popolezl
jako pavouk
přes moře s černými ďasy
kteří se mění v labutě
a slunce nasvětluje
ohnivě slézovou barvou
závěsy usínající Země
zadíval jsem se tam
jako hladový drozd
číhající na červa
pak se zřítil
hluboko do studnice závratě
a možná našel
skryté barvy
které nikdy nikdo nepojmenoval
možná uslyšel jak dýchá
možná uviděl báseň
prosakující prasklinami světa
zavětřil jsem bílou magii
a nastavil tvář
na kterou se snáší
pápěří jejích pocitů
Tipů: 20
» 02.11.18
» komentářů: 13
» čteno: 505(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.11.2018 - 13:49
Ó, ta je krásná, čtu si ji popravdě dokola a závěr mě mile až vzrušuje ST +++
» 02.11.2018 - 14:44
Milena
Opět skvost. :-) Jen s tou magií to moc nepřeháněj.:-)
ST
ST
» 02.11.2018 - 21:44
byron
snad hvozdu srdce otevřít
a ne jen kráčet slepě
vždy živ se dýchat naučíš
i přijmout příboj ve tmě
...ST
a ne jen kráčet slepě
vždy živ se dýchat naučíš
i přijmout příboj ve tmě
...ST
» 06.11.2018 - 09:36
zenge: xlps: valerie: Ringo: Psavec: Milena: Lilith: Kajuta: Kapka: Gándhí: Dota Slunská: byron: je mi potěšením větřit vaše ohlasy...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: o přepouštění... | Následující: sol árie...