Slovníček ticha

S pocitem, že snad jsme
na sebe zbyli,
včera navzájem jsme se
trošku urazili,
jak u hrníčku ouško
co se sice slepit dá,
však jizva po slepení
již bude znatelná.

Povídali jsme si, beze slov,
celou neděli.
To jsme ale ještě slovníček
ticha žádný neměli.
To se pak, v řeči ticha,
můžeš vynařvát,
není nic slyšet, ani to,
že máš někoho rád.

Až budeš jednou – s tím svým
vším – ve při,
a v řeči ticha na sebe štěkat,
kvičet jako vepři,
až slova ti dojdou,
protože co říkáš neslyšíš,
až budeš hluchý a němý –
slovníček ticha jistě oceníš.

Tak třeba „mám tě rád“
zní v řeči ticha:
TichoTichoTichoTicho, tedy stejně jako
„nech si ty kecy“.
A TichoTichoTichoTicho –
„miluji tě, lásko“, znamená,
ač slovům „mám tě dost“
tak moc se podobá.

S hrůzou slyšíme, že v řeči ticha
slova stejně zní,
ať sprostá urážka, bonmot,
či lásky vyznání.
Máš-li tedy někoho rád,
řekni to nahlas – „Mám tě rád!“
Aby si třeba nemyslel,
že zní to snad jako „Nasrat!“