Podmanivá

Tělo si řeklo únavou,
bez uzardění jsi za pecí zahalila
svou nahou kůži.
Vklouzla jsi pod můj dotek.

Zavřel jsem oči.

Zrakem svých prstů
hledal jsem bolest své Duše na Tvém těle.

Napětí svalů všedních dnů
bylo mou úlevou Tvých zad.

Dotykem tepající život,
byl jsem jím vdechnut.

Bránila jsi mému tlaku
Byť úleva přišla vždy k nám po chvíli.
Já tlukotem srdce bušil jsem
v Tvou kůži.

Klidně jsi si otočila hlavu,
Vpíjela jsi mne a já si
užíval výšin tepla beder.

Úplně jsem zapomněl kým
Jsem.

Vánek doteků hladil konec masáže.
Sklonila jsi ku mne hlavu.
A tak jsme mlčeli
přitom poslouchali pohádku...