Mosty

Kdepak, dávno již nejsme
z generace nejmladší, ty i já.
Zbytky mládí hřejí již jen v duši,
když tělo časem skomírá.

Opět a rádi pookřejem za Písní těm,
co je potřebují, za Zvuků ticha,
Na cestě domů, do Mého městečka...,
písněmi Simona a Garfunkela.

Však nad tím vším se tyčí symbol pohody
– tím jsi mi byla, ať doma či z domova –
Most přes rozbouřené vody.
Nebuď mi, prosím, mostem z Janova.