Chtěl bych býti debilem

hihi, ty omalovánky bych brala ;-)
ST

Jaké...mno nevím, asi celkem nuda, když už jsi to všechno poznal a měl se vrátit zpět k omalovánkám.
Dokud si neuvědomíš všechno to zlo kolem sebe, může být vše barevné a můžeš si vybírat barvičky podle předlohy.
Ale život se má prožít a ne se nechat vést. Záleží pouze na tobě, jestli chceš zavřít oči a být debilem, který si svou debilitu v kontextu života nechá líbit...
Fajn téma...ST.

Neboj, jednou jím budeme oba,
nepostihne nás už zloba.
Ovšem jenom naše vlastní.

Pečovatel v duchu volá:
Pavle/Špáďo/... tak už zhasni... ;-(

nad tím jsem se zamyslel jedenkrát a pak se k té představě mockrát rád vracel... a jednu dobu si to i moc přál... ono... myšlení strašně bolí... někdy opravdu nesnesitelně... kor, když nevěříš ničemu jinýmu než sobě, jak už to my ateisti máme... a když si dokážeš svou nedokonalost i přesně předpovědět, ale ne už změnit...
jenže, ona ta inteligence je jako láska nebo jako jiné drogy... jak jí trošku okusíš, začneš ji mít rád, začneš ji chtít víc a víc, začneš žárlit na lidi, kteří ji mají víc, začneš ji kumulovat až do nějakého limitu, přes který už to moc nejde... a tady začíná ta patologie: už tu drogu chceš a nechceš zároveň, chtěl bys ji jinak, nově, v megadávkách, ale už to nepobíráš, rovnat to v policích trvá hroznou dobu, nikdo to moc neocení ... a tak bys ji někdy raději nechtěl vůbec - lituješ, žes do toho kdy strkal nos v moment jedna a kocháš se tím v moment dvě... jak čarovně krásné je pozorovat, jak někdo objevuje, učí se, moudří, že? tak, jako je stejně krásné pozorovat zamilované... proč je to tak hezké? připomíná nám to dobu, kdy ty drogy byly ještě nové, stavebnice z nich nebyla tak složitá a odpovědnost za myšlenky a city tak lehká poloprázdnotou... i ten rozum je dobrý sluha, ale špatný pán... a podřizování se rozumu - tomu se říká stárnutí, tomu se říká odpovědnost... hlavně za ty, kteří si prozatím (nebo "už" - jak píše Špáďa) mohou dovolit být lehkomyslní... debilové (psáno bez vzteku, lítosti, závisti nebo pocitu nadřazenosti... smířeně)

dobrý téma k zamyšlení :) ST

:-) kdo ví... třeba by nám něco chybělo...ST

:-)
to, myslím, lidé
vcelku inteligentně
dokáží předstírat

žejdlík piva, prcek rumu
toto celé párkrát znova

máš-li špičku příjemnou
opuSTí tě břímě umu

bránici ti narhnou
třeba díla Závišova

drsnosrstej kokršpaněl: Právě tohle je téma, nad kterým jsem se zamyslel... Myšlení má i své výhody. Kdybych byl ten "debil", neznal bych poezii. A to mě na tom strastiplném smysluplném životě těší.

byron: Samozřejmě, byla by to nuda, nechat se jen vést... Mé motto posledních let zní:radši b aby se dělo negativní, než aby se nedělo nic. Tohle byla spíš taková hříčka, chtěl jsem se uvolnit a pohrával si s touhle myšlenkou jen tak, jako kočka s klubkem. Možná tak ta skladba zní trochu infantilně, ale to je možná účel.

asi tak :-) pracuji mezi nimi, kolikrát mě napadlo že jejich svět je vlastně šťastný a sama jsem řekla to co ty v básni, jako že bych chtěla být blázen, že mají vše jednodušší, jednoduchému vše jednoduché...ale vlaSTně jsem to nemyslela úplně vážně, víš nikdy nepoznají opravdovou lásku, nikdy nepoznají vášeň, jejich štěstí se skládá z dobrého jídla, z vlídného zacházení, z úsměvu. Mají i své starosti, často svůj nepokoj řeší agresí, sebepoškozováním, Taky berou spoustu léků který mají vliv na celý organismus. No, vím že báseň je psána s nadhledem, asi tak, někdy bych taky chtěla být debilem...

zajímavý obsah,
myšlenky

čím má človek hlbšie a vyššie myslenie,tým má sám zo seba väčšie trápenie.Nemyslieť, nevnímať, neprecítiť to
čo život dáva by bolo veľmi zlé.
To NECHCEM.

A není horší, být vhozen do časoprostoru, který nevnímáš a neovlivníš? Zkrátka jen být, a to i bez těch nejmenších detailů a rozhodnutí, co dělají život životem? Mezi géniem, STrachujícím se o osud lidstva, a normálním člověkem, řešícím zásadní otázky svojí existence, není pro "debily", bohužel, místo. Protože ve výsledku je až moc málo těch, co by jim ty omalovánky nechaly ;).