Počkám

taková noční

Je tak tichá noc
jen budík odříkává vteřiny
čtu si verše plné bolesti
sbalené do bílé peřiny
hodí se ke mně
a při troše štěsti
snad
dovolí mi usnout

projdeme se spolu po náměstí
počkáme
až den zamává křídly
až roztáhne oči k ránu
až zavoni čerstvé housky
vedle v krámu

půjdeme snidat
budeme tlumit smích
vždyť lidi ještě spi
a nesmát se je jako první hřích

počkám

Tipů: 23

» 07.10.18

» komentářů: 12

» čteno: 518(17)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (12)

» 07.10.2018 - 17:08

valerie

Je mi z ní tak zvláštně smutno, ale líbí se mi, kdo si počká, ten se dočká :-) ST

» 07.10.2018 - 18:02

Kapka

Hezké... Máš-li se s kým smát (zvlášť, když tě má rád), je báječné. ST

» 07.10.2018 - 20:25

byron

Obdivuji obrazy smutnokrásnění ve verších...tvoje poezie mne velmi oslovuje. Nejen atmosférou. Krása.
ST

» 07.10.2018 - 22:10

Woria

Hořkosladká představa, mám tenhle typ básní ráda. Přenáší do tak nějak hezčích prostředí, teplejších chvil, i když jsou prostoupeny tím smutným tónem... Rozhodně ST

» 07.10.2018 - 23:45

Bambulka

Smutná, však s nadeji...
A to jsem hned raději :-)
Hezké noční čtení, když se půlnoc v ráno mění....

» 08.10.2018 - 20:00

Lilith

» 09.10.2018 - 11:17

Gándhí

ať verše dovolí
ať housky zavoní
ať smích lehce zazvoní
nad STolkem kremrolí

» 10.10.2018 - 20:08

J.F.Julián

máš to krásné!
ST

» 10.10.2018 - 23:32