Výčitky nebyly.

Řekla jsem si
upřímnost dělá
smutek jednodušší
a lásku možnou
v minutě pověděla
probdělé noci
prosněné dny
na vteřinu a osm hodin
se země zastavila
potom na mě její tíha
spadla a všechno šlo dál
odmítla jsi krásně
skoro se mi ulevilo
a slzy se doploužily
až za pár dní
svět se neponořil do ruda
jen trošku zšedivěl
otupil úsměv (jen po stranách)
hvězdy a radost září
z delší orbity
tak jako se mi vzdálil
klid a písčitá půda pod nohama
jen na chvíli
než se mi vrátí
zrak s endorfiny pod víčky
budu vyhlížet
nové naděje
zatímco si obvážu
zraněnou sebelásku
pevným obinadlem
svět na mě počká jen
v lehce změněné podobě.