Není to tak dávno

Stačí si vypnout zvonění

a už mi nikdy nenapíšeš

stačí se trochu opustit a už z výše hlubin moře kafe brouzdá si píseň kulatou jako sůl

stačí

se zamyslet

co je vlastně energie, Einsteine? a proč mám takový problém sedět

tak blízko vedle tebe

jsi otravná jako pestrost vlčího nebe, zakopávající o průdomky snů

i přesto je valence mého chtění nakloněna ti více a tak moc, že jsem se polil

kurvadrát

neodpustím ti byť jen sekundu tří minut mrtvého budíku na stole chuti se zabít

a i tak

bez tebe nedokážu

udržet úsměv na tváři, když je mi ouzko

tvořit více, než bych chtěl

plácat kapra po rameni

vydechovat zlatý kouř

vážím si tě jako modrých očí z představ Hitlerovy

i když bys mi za tohle přirovnání nejradši vlepila facku

no

někdo to dělat musí.







(ze sbírky Kaleidoskopy, 2018)