Vzpomněl jsem si

Vzpomněl jsem si

Už vím číms mi, lásko, veverku připomněla.
Stejně jako ona si byla plachá a něžná.
O ní, jak vypadá, také ví lidé hodně,
jaká je ale uvnitř, to skoro nikdo nezná.

Obě jste krásné, je krásné vás pozorovat,
a člověk začne k vám přicházet v důvěře,
že necháte se drbat a po kožíšku hladit,
ale v tom šup na strom, anebo za dveře.

Ale i chvilička, po kterou jsem byl s Tebou,
když jsme se třeba jen na schodech míjeli,
vždycky mi v mém nitru naději rozdmýchala,
že někdy v budoucnu mi řekneš příteli.

Že někdy v budoucnu, Ti budu smět říct lásko,
že někdy do dlaně mé vložíš svojí tlapku.
Že někdy budu smět vyjít nahoru k Tobě
po schodech kde jsem stál už stokrát na začátku.

Vím, že se náklonnost a láska nedá koupit.
Vím také, že se dá velice snadno ztratit.
Chci o lásku nás dvou jak rodič pečovat
a co mi dáš, to Ti, na stonásobně vrátit.